Řídí své vlastní pohyby...

Alter, dílo vědců z Ósacké a Tokijské univerzity, se představil v srpnu letošního roku v Národním muzeu rozvíjejících se věd a inovací (Miraikan) v Tokiu. Má velmi lidskou tvář jako Geminoidi profesora Ishigury, ale s vestavěnou neuronovou sítí, která mu umožňuje generovat vlastní samostatné pohyby. Ale jde ještě o krok dále. Jeho pohyby zajišťuje 42 pneumatických pohonů a to nejdůležitější „centrální generátor vzorků“, tzv. mozek. Neuronová síť CPG replikuje neuronovou aktivitu a nabízí značně velkou míru volnosti pohybu, což umožňuje androidu napodobovat vzory lidského pohybu a vytvořit si své vlastní. Alter upravuje pohyb svých paží, hlavy a držení těla na základě náhodných vzorků pohybu v reakci na okolní prostředí. Díky hlasovému syntetizátoru může dokonce zpívat a převádět náhodné pohyby svých prstů do syntetizátorové melodie. Neuronová síť v zákulisí nabízí několik způsobů pohybu, přepínání mezi delším režimem pohybu a náhodným režimem, označovaným vědci jako „chaos“. Rozhodnutí o přechodu z jednoho do druhého je ovlivněno senzory rozmístěnými okolo, které monitorují mj. i aktuální podmínky jako blízkost jiných objektů, vlhkost, hluk a teplotu. Fungují jako kůže robota, kopírující lidské smysly, i když jde o mnohem jednodušší systém. V případě, že senzory přiblížení detekují hodně lidí v okolí, se např. trup robota zachvěje jako reakce na prostředí.

Profesor Ósacké univerzity Kohei Ogawa, který pracoval na předchozích humanoidech v Ishigurově laboratoři, dodal: „Alter nevypadá úplně jako člověk, nemluví jako člověk, ale pohybuje se velmi podobně, přirozeně, a svým vlastním způsobem, takže může působit dojmem, že je živý, že je tam něco naživu a že je blíž člověku než robotu. Až dosud znamenalo naučit androida mluvit nebo komunikovat po dobu 10 minut, naprogramovat reakci na něco jednoduchého, neuvěřitelné množství tvrdé práce. Alter, pohybující se samostatně, to může učinit snadno“. Jeho pohyby nenaprogramovali do detailu vědci, to dělá sám robot. Projekt je pokusem o překlenutí mezery mezi určením pohybů robota člověkem a možností pohybovat se na základě volného „rozhodování“. Smyslem nebylo posunout robota blíže k napodobování člověka, ale k tomu, aby řídil své pohyby a mimiku na vlastní pěst, jak sám uzná za vhodné.