Roboti učinili během pouhých pár let takový pokrok a nabrali tak různých podob, že jejich spolužití s člověkem už nepovažujeme za sci-fi, ale nastupující běžnou realitu.
Problém je, že ne vše je tak krystalicky čisté a jednoznačné, jak se zpočátku jeví, a jak se nás zvěstovatelé nových idejí snaží přesvědčovat. S roboty a automatizací je to to samé. Roboti mohou nahradit lidskou práci - a také ji nepochybně časem nahradí, to už je dnes zřejmé - problém je ovšem míra tohoto dobrodiní. Obvykle se má za to, že zmíněné nahrazení lidí roboty se týká jen namáhavých a rutinních prací, o které by člověk stejně nestál, nebo jsou pro něj obtížné. Jenže tím to neskončí, jak jsme tak nějak zatím automaticky předpokládali, to je naopak teprve začátek. Tím, že roboti budou stále levnější a tím i dostupnější, je pravděpodobné, že nahradí lidi všude (nebo téměř všude). Z ekonomického i technického provozního hlediska bude totiž jednoduše výhodnější zaměstnat roboty místo lidí, kteří jsou občas nemocní, mohou dělat chyby, nebo dokonce zakládat odbory. Ti nemarodí, jsou schopni pracovat nonstop ve vícesměnném provozu, jsou absolutně přesní, neremcají a nepožadují vyšší mzdy a místo náročné a nákladné rekvalifikace je v případě potřeby stačí na jiný druh práce jednoduše přeprogramovat. Zdá se vám to nemožné?
Dnes snad, ale za pár let? Roboti pronikají i do oblastí, které byly dříve považovány za příliš složité pro mechanické uvažování strojů, a tudíž za výhradní doménu člověka, ale s rychlým rozvojem umělé inteligence neméně rychle padají i tyto dosavadní bariéry. Takže otázka zní (a to je ono příslovečné jádro pudla neboli zakuklený problém): co s námi, lidmi? Přesněji řečeno s těmi, jež by si jinak vydělávali na chléb svůj vezdejší nějakou tou prací, kterou jim ovšem seberou automaty. Nejčastěji tradovaná odpověď zní: tihle lidé přejdou do jiných oblastí, do služeb apod. Argumentuje se obdobnou situací z dob první průmyslové revoluce, kdy pracovníci propouštění z továren našli uplatnění v zemědělství, zmíněných službách apod. Jenže ouha - takhle to možná fungovalo tehdy, ale ten samý model asi nebude použitelný dnes, kdy na těchto místech už budou - ano, hádáte správně: ti šikulové roboti, protože většinu těchto profesí už budou schopni zvládnout rovněž a výhodněji (viz výše uvedené). A co teď (resp. v té krásné budoucnosti) s tím?
K tématu je proto potřeba přistoupit seriózně, bez přehnaných iluzí a také emocí - na ty zpravidla stejně tak jako tak časem dojde, až půjde opravdu do tuhého.
Všechno zlé je k něčemu dobré - a taky naopak, jak by asi potvrdil snad každý filozof od dob antických myslitelů. Jenže právě na to se v počáteční euforii z perspektivních inovací rádo zapomíná. Takže kromě technokratického plánování budoucnosti zabydlené všudypřítomnými automaty a umělou inteligenci ve vizi Průmyslu X.0 to bude chtít souběžně pracovat i na alternativě označované obvykle jako „plán B“ pro případ, že by se nám ta původní varianta trochu vymkla z rukou a ta úžasná, nyní adorovaná umělá inteligence, nám krapet přerostla přes hlavu.
