Moc stroje

Vítězství v různých hrách, pročítání spisů, diagnostika onemocnění: Budou roboti brzy inteligentnější než lidé? A co pak čeká nás?

Napsala: Wiebke Brauer

Člověk se podívá na robota a řekne: „Lidé mají sny. Dokonce i psi je mají. Ty jsi jen stroj. Imitace života. Dokážeš složit symfonii? Proměnit kus plátna na překrásné mistrovské dílo?“ Robot se podívá na člověka a odpoví mu otázkou: „A vy to umíte?“

Samozřejmě to nedokáže. Ten člověk se jmenuje Del Spooner, kterého si ve filmu „Já, robot“ zahrál Will Smith. Nejde o žádnou novinku, ale jeho téma je o to aktuálnější – obavy z toho, že nás stroje svou umělou inteligencí předstihnou a budou nás chtít vyhladit, protože jsme pro ně jen škůdci, kteří tuto planetu ničí. Vtip spočívá v následujícím: Tři zákony robotiky ohledně ubližování lidem, které stroje ve filmu zakázaly, zformuloval v roce 1942 spisovatel vědecko-fantastických románů Isaac Asimov. Strach z počítačů je tedy stejně starý jako samotné počítače.

Fakta dohánějí předpovědi

Předpověď o tom, že počítače budou chytřejší než my, vyslovil opět Ray Kurzweil. Tento americký autor, futurolog a ředitel úseku technologického vývoje u společnosti Google, se v současné době zabývá naléhavým tématem „singularity“, kterou chápe jako fúzi člověka a stroje, díky níž budeme moci žít věčně. Taková myšlenka by nám mohla připadat směšná, kdyby už tento člověk nepředpověděl existenci mobilních telefonů, automobilů s autonomním řízením a inteligentních zbraňových systémů. Samotný Kurzweil už svá proroctví nepovažuje za tak radikální jako kdysi. Což může být i tím, že vývoj umělé inteligence pokračuje tak rychlým tempem, že za jeho předpověďmi nijak nezaostává.

Umělá inteligence se prosazuje i v oblastech, které bývaly doménou lidské chytrosti

Stroje už člověka porážejí nejen v šachu, ale i při hře go, která je ještě daleko složitější. Počítačový program AlphaGo společnosti Google porazil v březnu Lee Sedola, mistra této stolní hry. „Jsme naprosto šokováni,“ komentoval jihokorejský hráč situaci po své porážce.

Vítězství stroje umožnila technologie Deep Learning, využívající umělé neuronové sítě. Díky technologii Deep Learning získává umělá inteligence očividně navrch i v oblastech, které byly dosud považovány za výhradní doménu lidské inteligence.

Algoritmy rozpoznávají dopravní značky i klinické obrazy onemocnění - dokážou odlišit rakovinné buňky od těch zdravých. To znamená, že po svém nasazení umělá inteligence nenahradí jen díky autonomně řízeným vozidlům taxikáře nebo bagristy, ale jednou už nebudeme potřebovat ani lékaře nebo novináře. Už dnes generují burzovní zprávy programy a v některých amerických advokátních kancelářích se používají tzv. KI-systémy, které procházejí spisy důkladněji než kterýkoli koncipient. K tomu je ještě třeba dodat následující: Industrializace a technizace vždy ruší některá pracovní místa - a vytváří zase nová.

Robotičtí rozhodčí na cestě na olympiádu

Vymizení hrozí dokonce i povolání rozhodčích: Koncern Fujitsu vyvinul ve spolupráci s japonským gymnastickým svazem automatického rozhodčího, který bude hodnotit soutěžící v rytmické gymnastice. Systém bude pravděpodobně nasazen na Olympijských hrách 2020 v Tokiu. A proč ne? Elektronický mozek se nenechá podplatit a nikdy se neunaví.

Ke strojům máme rezervovaný přístup jen proto, že nemají lidský úsudek a představu o hodnotách. Obáváme se navíc i ztráty kontroly - vzpomeňme si jen na diskuzi vedenou na téma autonomního řízení. A také: Považujeme se za morálně nadřazené. Je tomu však kvůli tomu, protože si myslíme, že naše osobní hodnocení představují výsledek kognitivních procesů. Je jen hloupé, že si umělá inteligence vede zrovna v této disciplíně lépe.

Polidštěné stroje

Ale přinejmenším vnímáme pocity, cítíme lásku a udržujeme vztahy! Záleží ale jen na tom, co si pod tím představit. Americká firma True Companion prezentovala už před lety sexuální robotku Roxxxy, která dokáže naslouchat a povídat si, cítí dotyky a umožňuje svému majiteli, aby si zvolil její charakter dle svého gusta - Roxxxy tak dokáže být jednou stydlivka, jindy zase dračice. Roxxxy sice nikdy nebyla nějak zvlášť upovídaná, to však asi ani není potřeba. Ray Kurzweil nepochybuje o tom, že se jednou spárujeme se stroji. Ovšem především virtuálně a s nanoroboty ve svém těle, kteří budou vysílat smyslové signály. Jak už se Kurzweil jednou nechal slyšet: „Sexuální rozkoš je prožitek, který si mozek vytváří sám - stejně jako v případě humoru nebo hněvu."

Kdo zná televizní seriál HBO „Westworld“, musí se tak jako tak znovu zamyslet nad pojmem soucit ve vztahu k jednotlivé osobě a automatu. Seriál „Westworld“, který vychází z románu Michaela Crichtona a stejnojmenného filmu, ztvárňuje příběh jednoho západního zábavního parku s androidy, v němž se lidé chovají ke strojům jako zvířata. Divák má u toho špatný pocit - a soucítí se stroji.

Kdo může s jistotou říct, že roboti nemají žádnou důstojnost? V diskuzi o rozdílech mezi humanoidy a androidy se v principu argumentuje tím, že počítač nemá tělo, necítí tedy strach, odpor ani pocit štěstí. Oproti lidem nemohou být stroje kreativní, zvládají pouze reprodukci. Jak se to vezme: Pětiminutový sci-fi film „Sunspring“ je prvním dílem, jehož celý scénář vznikl na základě algoritmu.

Musíme připustit, že film drží pohromadě především vágní dialogy - podobně zmatený pocit však dokáže divákovi docela dobře navodit i sledování veřejnoprávní televize. A navíc: Seznam zcela původních filmů není také příliš dlouhý. Místo toho je to samý prequel, sequel, spin-off nebo remake... Tolik k nápaditosti lidí.

Prominenti Warner a Mahner

Ano, možná bychom se měli bát. Chytří lidé, jako třeba švédský filozof Nick Bostrom, Stephen Hawking, Bill Gates nebo Elon Musk, to tak cítí a veřejně varují před inteligencí, která se může vymknout kontrole a osamostatnit se. Je ale otázkou, zda se o nás stroje vůbec budou zajímat, což si lze těžko představit. A co budou moci sledovat? Lidi, kteří zírají na své chytré telefony. Viděno touto optikou: Digitální svět si nás podrobuje už nyní.

AUTORKA

Hamburská novinářka Wiebke Brauer se sice obává umělé inteligence a důsledků jejího nasazení, nemá však problém s tím, aby část obsahu své hlavy přemístila do iPhonu. Pamatuje si tak už jen dvě telefonní čísla - v paměti přístroje je jich však uložen nespočet.

100 miliard

– tolik nervových buněk má lidský mozek o hmotnosti přibližně 1400 g. A jeho provoz je celkem levný. Za potraviny sice musíme každý rok zaplatit asi 3000 eur, vzduch a láska jsou pak zdarma. Sunway TaihuLight, nejrychlejší počítač na světě, naproti tomu spotřebuje každý rok elektrický proud za 11 milionů eur. Za to dokáže provést mnoho biliard matematických operací za sekundu, náš mozek zvládne „jen“ deset miliard. Další rozdíl: Výpadky našeho systému jsou mnohem vzácnější - a to si je ještě většinou způsobíme úmyslně.

100 000 USD

– taková je cena za úspěšné absolvování Turingova testu, kterou v roce 1991 vypsal americký sociolog Hugh G. Loebner. Výzva spočívá v tom, že je třeba postavit takový stroj, který testera přesvědčí, že je myslícím člověkem. O tom, zda v roce 2014 chatovací robot „Eugene Goostman“ v této zkoušce jako první testovaný stroj obstál, se vedou stále spory. Chatbot se vydával za 13letého Ukrajince, který mimo jiné chová morče a rád poslouchá Eminema.

85 %

– taková je pravděpodobnost, že počítač rozpozná, zda člověk skutečně pociťuje bolest. Ve studii časopisu „Current Biology“ zkoumal počítačový program videa s bolestivými grimasami. Překvapivý výsledek: Lidé ve svých odhadech dosahovali jen 50% úspěšnosti. Vedoucí této studie, Marian Barlett, ostatně prodává aplikaci, která prostřednictvím kamery chytrého telefonu dekóduje mimiku uživatele, což firmám umožňuje lépe porozumět reakcím zákazníků.

24 hodin vydržel na Internetu chatovací program Tay, který se umí sám učit. Poté jej Microsoft musel odstranit. Tay se měl naučit, jak komunikují uživatelé ve věku od 18 do 24 let, a poté se mezi ně zapojit. Tay však během té krátké doby, než jej Microsoft odpojil, sklouzával k přirovnání s Hitlerem, viděl jako poslední záchranu zvolení Donalda Trumpa a popíral holocaust.

Problém: Tay své příspěvky vytvářel bez větší reflexe na základě toho, co napsali jiní uživatelé Twitteru.


Převzato z magazínu společnosti Schaeffler – Tomorrow 3/2016