Letošní rok bude ovlivněn robotikou

Zatímco v současnosti jsou již robotičtí pomocníci běžní v odvětvích, jako je výroba automobilů a elektroniky, letos by mělo dojít k jejich většímu rozšíření i v dalších oblastech, zejména v sektorech potravinářské výroby, maloobchodu, zdravotnictví a distribuce. Jak konstatuje Bernard Marr, roboty v posledních desetiletích nejen významně ovlivnily a revolucionizovaly svět výroby a průmyslu, ale začínají se také přesouvat do širšího spektra podnikání i do domácností.

V domácnostech

Kromě robotických vysavačů postupovalo využití robotů jako pomocníků v domácnosti pomalu. Mohlo by se to změnit v roce 2019? Na tuto možnost spoléhá celá řada startupů i zavedených firem, zaměřených na vývoj celé plejády domácích robotů – od robospolečníků pro seniory až po roboty určené ke krmení a péči o domácí mazlíčky, zatímco jejich majitelé jsou mimo.

Průlom lze očekávat po analýze reálných dat o tom, co lidé chtějí a nechtějí od robotů. Příkladem toho jsou právě robotické vysavače, které zaznamenaly úspěšný nástup, protože naplňovaly skutečnou potřebu, a byly schopny plnit úkoly, pro které byly určeny. Na rozdíl od jiných robotických pomocníků, jejichž role nebyla tak dobře definována, a proto – jako např. mobilní virtuální asistenti – nebyli přijati tak dobře.

Mohl by být právě letošek rokem, kdy technologické společnosti konečně zvládnou recept na domácí roboty? Jak uvádí Bernard Marr, mezi nadějné projekty, které se v letošním roce chystají na trh, patří spolupráce firem Nvidia a IKEA, jejímž cílem je vyvinout prvního komerčně úspěšného robotického kuchyňského asistenta. Někteří analytici jsou však skeptičtější, a poukazují na to, že i když predikce naznačují, že zařízení tohoto typu jsou už „za rohem“, realita je odlišná, a ve skutečnosti jsou zatím blíže sci-fi, a cokoli složitějšího a komplexnějšího, než je robotický vysavač, existuje zatím jen v laboratorním prostředí.

Doručovací roboty

Nadějnou komoditou jsou robotická doručovací zařízení, která mohou pomoci vyřešit klasický problém „poslední míle“ – nejdražší finální fázi procesu dodávek, kde musí být mnoho malých, individuálně připravených produktů přesně doručeno tak, aby dosáhly konečného cíle včas a neporušené. Zatímco některé municipality přijaly přísnou regulaci jejich provozu, jiné už stanovily pravidla pro používání těchto nových služeb, které se tak dostaly do fáze reálného nasazení.

Některé z těchto robotů jsou navrženy pro fungování ve velkých interiérových prostředích, např. robot společnosti Segway Loomo provádí doručování interní pošty na pracovištích, jako jsou kancelářské budovy či dílny. Další robot Nuro, navržený společností Google, vyráží do ulic pro poskytování čerstvých potravin a teplého jídla. Tento mobilní pomocník je vybaven samostatným vyhřívaným i chlazeným prostorem pro náklad, a již realizuje dodávky v arizonském Phoenixu, ráje robotické činnosti díky svým mřížkově koncipovaným ulicím, které jsou ideální pro bezproblémový pohyb robotů. Zde také operuje první autonomní taxislužba na světě – Waymo (rovněž pod křídly Googlu).

Fungovat začínají také služby zaměřené na dodávky balíků prostřednictvím létacích dronů, na nichž pracuje např. Amazon, a kterou již loni uvedla do provozu společnost JD.com.

Kooperace

Kooperující roboty, tzv. koboty, představují podle Marra přátelskou tvář automatizace, kdy stroje nemají za úkol převzít místa lidských zaměstnanců, ale pracovat spolu s nimi pro dosažení větší efektivity. V případě potřeby mohou poskytnout i podporu mechanických svalů, když je takováto pomoc potřeba.

Díky tomu, že se robotická technologie stává rozšířenější a náklady na její nasazení klesají, si podniky uvědomí, že nasazením robotů mohou zvýšit efektivitu v prostředích, které jsou pro lidi nebezpečné nebo nehostinné. Příkladem jsou podle Marra skladové roboty v Amazonu, dopravující zboží lidským pracovníkům na balení. Firma tak ze svých rozsáhlých prostor může vytápět poměrně malé oblasti, kde pracují vedle strojů lidé.

Na okraji sítě

Roboty vytvořily ideální platformu pro umístění informací na okraji sítě, místo aby se tato data shromažďovala v cloudu. Tím se rychleji ztotožňují s reálným prostředím, které můžou ovlivňovat. V průběhu letošního roku proto můžeme podle Bernarda Marra očekávat pokrok v oblasti chytrých senzorů – čidel s vestavěnou umělou inteligencí, které snižují potřebu zasílání informací do cloudu nebo centralizovaných serverů pro zpracování před tím, než je bude možné použít.

Mezi průkopníky patří společnost Baidu, která nedávno představila první čínskou platformu OpenEdge, umožňující vývojářům robotů posílit jejich výtvory pomocí AI, čímž se sníží režijní náklady na CPU a šířku pásma používané infrastrukturou cloudu. To by mělo umožnit, aby se letos začaly v průmyslových zařízeních i v domácnostech objevovat inteligentnější a autonomnější roboty.

Otevřené standardy

Pokud jde o open source, mohli bychom být podle Bernarda Marra svědky konsolidace standardizace potřebné pro roboty vybavené AI, která podpoří jejich výraznější pronikání na trh. Významnou úlohu zde budou mít regulační orgány a instituce, které musí zavést pravidla, jakým způsobem mohou být osobní údaje shromažďovány a používány autonomními stroji, včetně samořiditelných vozidel či domácích a průmyslových asistentů. S důvěryhodným právním rámcem se skutečná inovace pravděpodobně vynoří ze samotné komunity open source, která je již dnes ohniskem vývoje a aplikací robotů. Například společnost Amazon nedávno oznámila spuštění platformy AWS RoboMaker založené na standardech open source Robotic Operating System (ROS).