K jejich běžnému nasazení již patří například využití čisticích a úklidových robotů v nemocnicích, kde zastanou podstatnou část práce pomocného personálu. Automatické autonomní robotické systémy se už osvědčily během covidové pandemie, kde výrazně pomohly distribucí zdravotnického materiálu a léčiv v nemocnicích, zatímco speciální dezinfekční roboty s UV lampami, které likvidovaly viry a bakterie, účinně pomáhaly s dezinfekcí rizikových či kontaminovaných místností a lůžkových sekcí pro pacienty ve zdravotnických zařízeních, veřejných prostor nebo kabin v letadlech apod. Jiné, jako třeba drony, zase rozvážely léky a očkovací látky do nemocnic i na pracoviště lékařů.
Pozornost se však nyní soustřeďuje zejména na roboty jako možnost podpory při výkonu nejrůznějších lékařských úkonů od diagnostiky až po složité chirurgické zásahy, jako jsou např. transplantace orgánů nebo operace očí. To už si ovšem vyžaduje sofistikovanější systémy, které však nyní díky využití technologií strojového učení a zapojení umělé inteligence, která je trénována na výkonech špičkových operatérů, mohou prokázat cenné služby s ohledem na nedostatek kvalifikovaných lékařů.
To samé platí o laboratořích, kde dnes již běžně významnou část jejich provozu a analytické práce obstarávají automaty a AI, která hraje rovněž klíčovou roli v diagnostice, kde robot může profiltrovat a analyzovat během okamžiku obrovské množství vstupních dat, které by lékaři zabralo enormní množství času, a upozornit na anomálie, na něž se potom mohou zaměřit specialisté. Není tak nic neobvyklého, když „umělý mozek“ diagnostikuje poruchu toho lidského, nebo upozorní na poruchy, které si třeba ani neuvědomujeme. Pomáhá tak např. s diagnózou počínající Alzeimerovy či Parkinsonovy nemoci, rakoviny v raném stádiu nebo potenciálních problémů u dětí i mládeže, aby tak umožnil včasnou a účinnější léčbu.
V neposlední řadě se robotické technologie úspěšně uplatňují i v oblasti rehabilitace po úrazech, mrtvici apod. – ať už v podobě zařízení usnadňující náročnou práci rehabilitačnímu personálu nebo podpoře pacientů samotných, jako jsou třeba exoskeletony (obdoba těch, které pomáhají pracovníkům vykonávajícím těžké manuální práce v průmyslových či logistických provozech).
A stále významnější roli budou mít i v další oblasti zasahující do medicínské sféry, ale s přesahem do běžného civilního života: V péči o starší a handicapované lidi. Ta totiž představuje s demografickým stárnutím populace a s tím souvisejícím rychle rostoucím počtem osob v seniorním věku, které ne vždy jsou v tak skvělé kondici, jak by se mohlo zdát z reklamních spotů, a akutním nedostatkem lidí v pečovatelských službách v řadě zemí, už dnes velký problém. Ten by mohly pomoci řešit a část této pečovatelské agendy převzít právě roboty – ať už v podobě jednodušších multifukčních zařízení nebo dnes populárních a díky začlenění AI stále dokonalejších humanoidních robotů.
Stačilo tak relativně krátké období, kdy se scény, které jsme dříve znali jen ze sci-fi, už stávají realitou a za čas zřejmě i běžnou součástí našeho života. A tam, kde jsme byli dosud zvyklí potkávat lidi v bílých pláštích, se budeme stále častěji setkávat – s roboty.
Kamil Pittner
Foto: Shutterstock, John Hopkins University
