Po dronech přicházejí antidrony
V případě dronů vzniká hned několik typů systémů, jako protizbraň a jsou souhrnně označované zkratkou C-UAS (Counter-Unmanned Aerial Systems - Systémy proti bezpilotním leteckým systémům). V současné době jde o nejrychleji se vyvíjející zbrojní odvětví.
Bez umělé inteligence to nepůjde
Drony odhalily značnou slabinu současné protivzdušné obrany, která má k dispozici pouze dva typy zbraní, buď zastaralé protiletadlové kulomety a kanóny nebo moderní raketové systémy a stíhací letectvo. Hlavňové systémy se vůči malým dronům ukazují jako poměrně nepřesné, rakety zase jako nesmyslně drahé. A tak se hledají účinné a současně nákladově dostupné prostředky, které by tuto mezeru mohly zaplnit. Jakkoliv se současné spektrum obranných prostředků proti dronům zdá jako velmi rozmanité (od elektronického boje a kybernetické obrany až po kinetické zbraně), je třeba přiznat, že drony mají zatím nad antidrony navrch. Ale to už zřejmě nebude trvat dlouho.
Rozvoj umělé inteligence (AI), zejména strojového učení spolu s umělými neuronovými sítěmi má znamenat revoluční pokrok v mnoha oborech lidské činnosti, obranu nevyjímaje.
Už v současné době existující řešení C-UAS založená na umělé inteligenci dokážou velice spolehlivě rozlišovat mezi spojeneckými a nepřátelskými bezpilotními letadly, zlepšují detekci a zmírňují hrozby v reálném čase a brzy budou dokonce pomocí adaptivních strategií reakce schopné plně automatizovat všechna potřebná opatření. V praxi to bude znamenat, že místo desítek operátorů antidronových systémů bude stačit jeden jediný člověk, aby eliminoval případné falešné poplachy.
Velice efektivní metodou je spojení AI s radarovými a radiofrekvenčními systémy detekce dronů. Radarové vlny umožňují detekci přítomnosti dronů na velké vzdálenosti, zatímco radiofrekvenční systémy dokážou zachycovat jejich komunikační signály. Zatímco pro konvenční monitorovací systémy je detekce a souběžné sledování většího počtu dronů prakticky nemožné, umělá inteligence dokáže spolehlivě vyhodnocovat hrozbu stovek bezpilotních letounů současně.
Drony proti dronům
Nepochybně nejrychleji rozvíjející kategorií prostředků C-UAS jsou takzvané záchytné nebo také stíhací drony. Jejich posláním je eliminovat nepřátelské bezpilotní prostředky ještě předtím, než se vůbec přiblíží ke svému cíli. Metody, kterými toho dosahují mohou být různé – od jednoduchého vysokorychlostního nárazu až po použití explozivních hlavic nebo záchytných sítí.
Zkušenosti z války na Ukrajině potvrzují, že stíhací drony jsou účinnou a nákladově efektivní alternativou k tradiční protivzdušné obraně, osvědčují se dokonce i při nasazení proti rojům levných nepřátelských dronů. Nejmodernější verze stíhacích dronů se při sledování cílů spoléhají na stále dokonalejší software a umělou inteligenci ve spojení s velmi pokročilými elektronickými a optickými senzory. A protože jde o sofistikované technologie, stále více se mezi stíhacími drony prosazují verze umožňující jejich vícenásobné použití.
Velice slibnou budoucnost předpovídají odborníci malému stíhacímu dronu nové generace BLAZE od lotyšského výrobce Origin Robotics. Je vybaven patentovaným softwarem, který mu mimo jiné umožňuje v roji útočících nepřátelských dronů rozeznávat ty, které nesou explozivní nálož a ty pak efektivně ničit. Drony BLAZE úspěšně používá v bojových podmínkách ukrajinská armáda a do své výzbroje je již také zařadila většina severských zemí, Polsko a Belgie. Na tuzemském trhu výrobce BLAZE zastupuje společnost GLOMEX Military Supplies, tradiční dodavatel špičkových obranných technologií.
BLAZE je přenosný záchytný dron s pohotovostní hmotností 6 kg určený k likvidaci rychle se pohybujících vzdušných cílů. Je navržen tak, aby poskytoval autonomní schopnost zachycení vzdušných hrozeb, přičemž operátor má plnou kontrolu nad rozhodnutími o zásahu.
Tento systém je jedinečný již svojí konstrukcí. Startuje vertikálně a teprve po dosažení operační výšky přejde do horizontálního letu. Během mise jej může rádiovým signálem až do vzdálenosti 15 km navádět buď operátor z pozemní řídicí stanice, nebo je řízen autonomně pomocí satelitního signálu GNSS ve spojení s radarovým naváděním a dat získaných z vlastních palubních senzorů. Tento dvojí způsob navádění zaručuje spolehlivou účinnost, a především odolnost vůči většině typů elektronického rušení.
Dron je vybaven explozivní tříštivou hlavicí o hmotnosti až 800 g, která zaručuje přesnou a účinnou likvidaci nepřátelských bezpilotních prostředků i v prostředí s omezenou kontrolou vzdušného prostoru, např. v městské zástavbě. Výhodou je také skutečnost, že na rozdíl od mnoha jednorázových systémů je tento dron v případě přerušení mise opakovaně použitelný, což značně zvyšuje jeho nákladovou efektivitu.
Laserová budoucnost?
Účinnou obranu proti dronům už nyní představují lasery. Vědci se již desítky let snaží využít paprsky řízené energie ve zbraňových systémech, které by byly levnější a účinnější než rakety. Stále více zemí vyvíjí nebo nasazuje vlastní laserové zbraně protivzdušné obrany a některé z nich byly prozatím experimentálně použity ve válečných konfliktech.
Australská společnost Electro Optic Systems v září 2025 předvedla mobilní laserový protidronový systém Apollo s výkonem 100 kilowattů, který dokáže likvidovat drony do hmotnosti 600 kg až na vzdálenost tří kilometrů, případně je pouze „oslepit“ do vzdálenosti patnácti kilometrů. Společnost uvádí, že její zařízení je schopné sestřelit 20 dronů za minutu, přičemž cena za jeden výstřel je méně než 10 centů. Podle odborníků představuje Apollo nejvýkonnější systém s přímou energií, jaký se na světovém trhu se zbraněmi prodává. Obdobné parametry a stejný vyzařovací výkon má mít také izraelský laserový systém protivzdušné obrany Iron Beam, který je vyvíjen pro izraelskou armádu a měl by být do výzbroje zařazen už v letošním roce.
Předností laserových zbraní je, že zneškodňují drony během letu, aniž by způsobily významné neúmyslné škody, takže jsou optimální pro městské prostředí. Jejich hlavní výhodou je, že v rámci roje dokáží ničit selektivně jednotlivé drony. Podle mnoha odborníků mají laserové zbraně v C-UAS největší perspektivu.
Lasery mají ovšem také své nevýhody a někteří vojenští představitelé zůstávají skeptičtí ohledně jejich účinnosti, která je omezena povětrnostními podmínkami. Déšť, mlha a vlhkost mohou snížit přesnost laseru, což ztěžuje zásah cíle.
Elektromagnetické zbraně
Relativně čerstvou novinkou v oblasti zbraní proti dronům jsou takzvaná elektromagnetická děla využívající silný elektromagnetický impuls. Silné elektromagnetické signály dokáží spálit palubní elektroniku a znemožnit tak další provoz dronu. Tyto systémy jsou velice efektivní, protože dokáží zničit několik dronů současně, což je činí účinnými proti útočícím rojům.
Jedno z nebezpečí dronů totiž spočívá v tom, že jsou velice malé a zároveň dostatečně pohyblivé, takže se mohou na obloze objevit ze zcela nečekaných směrů. Navíc jsou tak levné, že mohou být nasazeny v obrovských počtech, což může i velmi dobře připravenou obranu doslova zahltit. Nejdále je ve výzkumu těchto prostředků americká společnost Epirus s projektem Leonidas. Využitím tranzistorů z nitridu galia, které se dříve používaly v radarech namísto magnetronových vakuových trubic, může Leonidas udržovat trvalý mikrovlnný paprsek, přičemž vyžaduje relativně málo energie. V září 2025 na střelnici v Indianě dokázal tento systém jediným pulzem zneškodnit roj 49 dronů.